SD stories vol. 2

Byl to zvláštní pocit...
Pomalu jsem došel k tvým dveřím se smíšenými pocity. Co jsem si vlastně představoval od této návštěvy? Nevěděl jsem. Nadechl jsem se, postoupil blíže a stiskl zvonek. Mohl jsem slyšet staromódní bimbání zvonku a do toho jsem mohl jen nervózně postával a čekat...
Uslyšel jsem přibližovat tvé kroky. Otevřela jsi dveře, a jak ses na mě podívala, na obličeji se ti objevil široký úsměv. "Teda... Opravdu ke mně dorazil anděl!" Uchechtl jsem se a podíval se dolů na práh. "Nom... Taky bych nečekal že navštívím domov démonky." Pak jsem se na tebe podíval. "Pořád jsi mi ale úplně neřekla účel, proč jsem tady." Popadla jsi mě za ruku a už jsi mě táhla dovnitř. "Ale prosím tě ty blázínku... Však se to brzy dozvíš..." Jak jsi mě chytla za ruku, a překvapený jsem tě následoval, tak jsem si nevšiml tvého záblesku v očích... "Víš... Já... Neměl bych se zdržet na moc dlouho. Když už, tak musím dát vědět, jak dlouho tu budu." Jen jsi se pousmála. "Neboj, však já už to mám vše připravené a zařízené. Víš že na to mám talent. Jsem přeci démonka..." Nevěděl jsem, cos měla na mysli tím zařízením, ale vždycky jsi mi byla takovou záhadou, takže jsem se mohl jen domýšlet...
Zavedla jsi mě do prostorné místnosti s krásnými čistými okny, ze kterých bylo vidět na zeleň venku. Třetinu celé místnosti tvořila velice slušná, uklizená kuchyň s obzvlášť velkou troubou, nedaleko ke zdi přiražený jídelní stolek dělaný tak pro tři lidi, a měkce vypadající pohovka se stolkem a pěknou televizí, u které se válela jen nějaká kartonová krabice. K dokonalosti snad už chyběla jen kamna! A to jsem viděl jen část tvého obydlí...
Po chvilce, kdy jsem se rozkoukával a co jsi ty vklouzla do kuchyně a začala nám dělat něco k pití, jsem se konečně odhodlal zeptat: "Tak... Co se tedy děje? Říkala jsi, že máš nějaký problém s technikou, který je pro mě jak dělaný." Vrátila ses se dvěma sklenkami mátového čaje (z čerstvé máty!) a sedla si na pohovku a upírala na mě pohled, ale pořád ses usmívala. To ses mě nemohla nabažit? Sedl jsem si vedle tebe a rukou, kterou jsi držela sklenku jsi ukázala na krabici. "Známý mi sehnal toho nového playstationa a napadlo mě, že bych tě mohla jen poprosit, aby jsi mi ho zprovoznil?" Trochu jsem se zakuckal čaje, než jsem sklenku položil na stolek a podíval se na tebe. "Opravdu? Ale... Však na tom není nic těžkého. Jen to dáš do elektřiny a spojíš kabelem s televizí. To by jsi určitě zvládla!" Jemně jsi zavrtěla hlavou a s úsměvem se uchichtla. "Samozřejmě bych to dokázala sama hlupáčku! Pravý důvod je jednoduše to, že jsem tě sem chtěla nějak dostat! Aaa... Teď když už jsi tady, by jsi mi přeci jen mohl tu krabici zapojit, co říkáš?" Trochu jsem zrudl. Myslela sis, že bych jinak nepřišel? Nebo... Jsi chtěla něco jiného? "No... ehm... Tak se na to pojďme podívat. Je fakt že jsem toho nejnovějšího ještě neviděl."
Došel jsem ke krabici a začal ji postupně rozbalovat. 'To už je taková tma?' Podivil jsem se, když jsem se podíval z okna.